Milý deníčku,
ten Kotel mi byl čert dlužen. Zase mě někdo vyděsil a zase na stejným místě. Já se v tom výklenku s flaškama fakt nemůžu zastavovat.
Tentokrát jsem tam ale zkoumala tu cedulku, díky které jsem zjistila, že existuje nějaké ministerstvo kouzel. Jakože daní každé kouzlo, co sešleme? Se na to musím někoho zeptat, ale taťka to asi vědět nebude.
Každopádně si to tam v tichosti nakráčela holka s klukem, jejichž jména jsem samozřejmě hned zapomněla. Začali tam plácat něco o nějakým akramentu, ale já to moc nechápala. Aspoň ze začátku. Škoda, že jsme u toho neskončili, jelikož to je prý obrovský pavouk, co mluví a je chlupatej. Jo a taky chodí po školním lese. Deníčku, proč mě tam naši posílají? A prý je kouzelných tvorů víc.. Maminko!
Dalším šokem byl moment, kdy se ta zeď normálně rozestoupila a v mezeře stála další holka. No já byla úplně v šoku a doufala, že splynu se zdí na druhém konci. To se tu jako normálně rozestupují zdi?
Jelikož jim ale došlo, že jsem z nich úplně strachy bez sebe, pozval mě ten kluk na máslovej ležík. Jsem myslela, že si lehnu a namažou mě máslem, takže se mi pochopitelně moc nechtělo. Jenomže to mě ta holka popadla za ruku a prostě odtáhla.
Naštěstí se žádné mazání máslem nedělo a přede mnou se na stole objevila sklenice s něčím tekutým a šlehačkou. Jako musím říct, že to nechutnalo špatně, jen toho bylo moc.
Nakonec se ukázalo, že kluk se jmenuje Jay, aspoň to jméno několikrát zopakovala ta druhá. -> ZJISTIT JEJÍ JMÉNO
Taky jsme tam seděli pěkně dlouho a oni povídali. Teda, spíš ona povídala a kolikrát odpovídala i za Jaye, jako by neuměl mluvit. Takže jsem se dozvěděla, kde si nakoupím do školy, a že moje kouzlo záleží na hůlce. Takže nehasit požáry, nebo chytne a budu zase úplně obyčejná. -> NECHODIT K OHNI, SHOŘÍ MI HŮLKA A BUDU V LOJI
A to je asi pro dnešek všechno. Tak zase příště, deníčku. Hlavně mě neopouštěj.