Tentokrát už jsem si ubytování nenechala utéct. I proto jsem se celé dopoledne motala v kotli (ale nevím, proč je teda Děravý, žádné díry jsem neviděla). Ale! Blížila jsem se ke krbu, před kterým stála nějaká holka, jenomže se najednou objevil zelený dým a ona zmizela! TEN KRB JI NORMÁLNĚ SNĚDL!!!
Naštěstí jsem zjistila, že se dá projít pod schody, takže přes něj nemusím chodit. POZOR NA KRBY!
Pak už jsem naštěstí ten pokoj dostala. Jsem tam ještě s moc milou Cindy, která mě ještě seznámila s Julianem. Společně jsme strávili odpoledne v altánku, kde mi Julian povídal o nějakých kolejích, ale ne vlakových. Prý v tý bradavici budou čtyři koleje. Nějaký Nebelmír pro odvážný, kde asi určitě neskončím a pak ještě další tři pro hodný, chytrý a ty, co chovají hady. Jako jedna lepší možnost než druhá. Bych možná raději chodila po kolejích na nádraží. Jen bez vláčků.
Celkově byli skvělí. Prý mi se vším pomůžou a já si konečně nepřipadala na všechno tak sama. Možná byl vážně dobrý nápad odjet do Londýna dřív, aspoň pak v bradavici nebudu tak zmatená.
Jenomže jakmile jsem tam zůstala sama, zase to na mě padlo. Ten pocit, že jsem na všechno sama a ta nejhorší, jelikož všichni ostatní ví alespoň něco. Proto jsem se rozhodla zaměstnat průzkumem hlavní místnosti tohoto kouzelného podniku. Bylo tam ale moc lidí a já se necítila na nějaké další seznamování. Navíc vypadali mnohem starší a na to jsem se necítila už vůbec.
To už ale moje kroky mířily k jedněm dveřím, které vedly do zvláštní místnosti s lahvema a nápisem. Nápis mě po pravdě moc nezajímal, lahve byly mnohem zajímavější. Nestihla jsem ale ani ň, když se za mnou ozval hlásek. Hlásek osoby, která do mě část rána pořád něco hustila. Jo, prostě si mě odchytla a povídala a povídala a povídala. Úplně jí bylo jedno, že mi to není zrovna dvakrát příjemný.
Jmenuje se Natalie a je fakt děsivá. Dokonce jsem jí to i řekla, ale ona si pořád jela svou, že se snaží pomoct. Ale copak je pomáhání někomu, kdo je strachy bez sebe, to, že do něj pořád něco hustí a snaží se ho seznámit s hromadou dalších lidí? Ježišmarja, já jsem ráda, když se seznámím postupně s jedním člověkem, a se skupinou? No tak to fakt ne!
Takže na tu holku, deníčku, si budu muset dávat pozor. Raději se jí budu vyhýbat, jelikož jsem nakonec utekla s pláčem. Jo, až tak jsem z toho byla špatná. By si měla uvědomit, že ne každej stojí o takovou pozornost.